kroj z Heršpic ( okres Vyškov)
o obnovení krojů se zasloužily paní Tereza Halová a Pavlína Kloudová. Ve spolupráci s místním Centrem Ententyky podle dochované dokumentace nechaly našít pro místní folklorní kroužek dětské a dámské kroje. Jejich snem je, aby obnovené kroje začali nosit i stárci na hodech, které se konávají v září.
Fotky v galerii zaslala paní Halová a je autorkou následujícího textu
Proč je kroj obnovený?
Po první a zejména druhé světové válce se zvedla velká vlna zájmu o národní tradice a tím i o lidové oděvy – kroje. Tento zájem se pochopitelně projevil i v tisku, a tak došlo k jisté unifikaci napříč republikou. Pro Čechy se stal národním krojem kroj plzeňský (s holubičkami), pro Slovensko piešťanský a pro Moravu kroj kyjovský. Tyto kroje většinou vytlačily původní kroje jednotlivých měst a obcí. K návratu k původní podobě krojů dochází až v dnešní době.
Do jaké oblasti heršpický kroj patří?
Heršpický kroj patří do krojové oblasti širší Brněnsko, která sahá od Drahanské vrchoviny na severovýchodě (Kuřim), přes Vyškov, Slavkov ke Ždánickému lesu (Ždánice jsou přechodová oblast), ke Kloboukám na jihu, až po Rosice, Oslavany, Ivančice na západě.
V oblasti Brněnska si původní kroj uchovali vesnice jako Šlapanice, a v Brně např. Líšeň.
Z jakých zdrojů jsme při rekonstrukci podoby kroje vycházeli?
Při hledání popisu kroje heršpického jsme nejdříve vycházeli z knihy Obec Heršpice u Slavkova od učitele Emila Pátka, kde jsou popsány nejen kroje, ale i jídla, zvyky, obyčeje, popsán průběh hodů a jiných slavností. Zde je kroj sice popsán, ale dosti obecně a chybí detailnější popis zvlášť ženského kroje. Proto jsme vycházeli z práce Miroslavy Ludvíkové Kroj brněnského venkova, podle kterého jsme se nakonec dostali k detailnějšímu popisu kroje brněnského regionu.
Popis heršpického kroje
Popisovat budu podle toho, jak se kroj postupně obléká:
· Cudnice – nenaškrobená látka sešitá do malé sukýnky nebo „bombarďáků“, která obepíná pozadí a není tak vidět spodní prádlo
· Punčochy – nosili se jedině bílé pletené s proužkem, dnes už silonky
· Jelito s kšandami – obepíná boky a vzadu nese tíhu sukně, není naškrobené, uvnitř je např. molitan
· Spodničky – od nejkratší po nejdelší, naše děvčata mají 2 spodničky kvůli zátěži, protože pro mladou dívku jsou spodničky velmi těžké kvůli svému škrobení a délce. Dospělé ženy mají i 4 spodničky vsazené vždy 2 a 2 do sebe.
· Svrchní sukně se může lišit:
sváteční sukně z klotu, užívalo se jí na průvody a do kostela.
tzv. mušelínka, také jde o sváteční vrchní sukni, ale nosila se na zábavy, k tancování, protože je lehčí.
· Zástěrka je čtveratá , jednobarevná, jednoduchá, dole je ozdobena krajkou.
· Vrchní část kroje tvoří rukávce s kulmovaným krézlem kolem krku, baně na rukávcích jsou oproti národnímu kroji menší zakončené madeirovou krajkou (ne ručně vyšívané), důležité je, že šlo o strojovou krajku – vyráběly ji brněnské textilky.
· Kordulky jsou ze sametu v různých odstínech. Zajímavé jsou květy a barevnost – typické pro naši obec. Kordulka barevně sjednocuje kroj, je zdobená kolem krku paličkovanou krajkou, ozdobená drobnými portami např. ve tvaru květů (strojová výroba). Kraje jsou kryté šňůrkou, barevně v protikladu k sukni na rukávcích. Kordulka má zavázaní schované.
· Brokátový šátek s třásněmi na krku a saténový u menších dětí kryje část krku i ramen.
· Mladé, svobodné dívky mají vlasy zapleteny do malého drdůlku tzv. Hozlendr – kolem něj je věneček z myrty a drobných jarních květů. Vdané ženy nosí na hlavě turecký šátek v tzv. brněnském úvazu.
· Na kordulce je malý kapesníček
· Boty jsou jednoduché černé s přezkou, na nízkém podpatku.