kroj z Moravských Knínic - text
Kroj z Moravských Knínic
Vývoj kroje v Moravských Knínicích byl obdobný jako v jiných obcích na Brněnsku. Po zrušení poddanství v roce 1848 dostali venkované v průběhu následujících let možnost se z poddanství vykoupit. Sedláci, kteří již byli svobodní přestávali kroj nosit, neboť tento byl považován za symbol pořízeného postavení venkovanů vůči vrchnosti. Nově nabytá svoboda umožnila mužům, zvláště v obcích blíže Brnu, pracovat v některé z brněnských továren. Aby splynuli s novým prostředím, začali se pracovníci z venkova oblékat do městských šatů a tuto módu zavedli i v domovských obcích, odkud se šířila dále. I sedláci, kteří se nadále starali o hospodářství odložili žluté kožené kalhoty s délkou pod kolena a začali nosit dlouhé černé kalhoty, k tomu vysoké boty, bílou košili, černou vestu ( na východním Brněnsku i červenou), klobouk a v chladném počasí černý kabátec .
Ženy nosily kroj jako všední oblečení až do začátku 1. světové války a ženský kroj se nadále vyvíjel. Před 1.světovou válkou všeobecně sílilo v našich zemích vlastenecké hnutí a děvčata v Moravských Knínicích nosila jako vyjádření vlastenectví tzv. svéráz, což byla směs lidového oblečení a historického oděvu Slovanů . Po 1. světové válce se kroj nosil pouze o slavnostech a vznik Československa nadále posílil vlastenencké nadšení . Důsledkem byla snaha zavést jednotný „národní“ kroj. Ženy v Moravských Knínicích si oblíbily kyjovský kroj, muži od roku 1937 nosili kroje vlčnovské. V roce 1996 začal proces obnovy knínického kroje z iniciativy pana Leoše Helána a jeho rodiny. Zdrojem pro obnovu mužského kroje byly nalezené součásti – vesta, části výšivek a konzultace s odborníky a pamětníky. Na obnoveném kroji byla patrná inspirace Hanáckým Slováckem, kam chasa z Moravských Knínic jezdila často na hody. V roce 1998 byla nalezen téměř kompletní ženský kroj, který ovšem pocházel z doby, kdy se nosil vlastenecký svéráz. Z období svérázu taky pochází většina historických fotografií krojů a na tuto dobu vzpomínají nejstarší pamětnice, paní Helánová a paní Pelikánová. Z tohoto důvodu byla první verze obnoveného kroje ovlivněna podobou svérázu. Jak se dohledávají další historické materiály, podoba skutečně původního moravskoknínického kroje dostává přesnější kontury a další verze se stále více podobají krojům nošeným na přelomu 19. a 20. století, což bylo vrcholné období vývoje krojů. Kroje se nosí o Markétských hodech ( v půlce července) a Martinských hodech ( v listopadu). O Markétských hodech mládenci předvádějí tanec verbuňk, který je na Brněnsku nepůvodní. O oblibě verbuňku svědčí i bohatá účast přespolních na soutěži verbířů, která se konává v Moravských Knínicích únoru. Další specialitou je hodový oděv vdaných žen, který byl navrhnut po diskuzi s etnografy, ale nenavazuje na původní kroj.
Zdroj: webové stránky NS Kyničan ( www.kynican.cz), kniha Kroj brněnského venkova od PhDr. M.Ludvíkové a NULK