Troubsko, vývoj kroje, text
Troubský kroj – vzhled a historie
Troubský dívčí kroj vyniká jedinečným barevným řešením. Převládající barvou kroje je bílá. Sukně, zástěra a rukávce jsou tedy bílé, zdobené červenou výšivkou. Červené ( v menší míře modré a žluté) vyšívání se zavedlo na konci 19. století, v době zvýšeného zájmu o lidové tradice, který podnítila Národopisná výstava Českoslovanská v Praze, která se konala v roce 1895. Do Prahy tehdy jela i krojovaná výprava z Troubska a na historických fotografiích mají děvčata již kroje zdobené barevnou výšivkou. Tyto výšivky byly tehdy považovány za „národní“. Cca od roku 1827 se nosí trojcípá půlka, po r. 1850 bohatě zdobená bílou výšivkou. V té době se začíná nosit i červený potištěný vídeňský šátek Od roku 1850 přibývá bílých spodních škrobených sukní, dole zdobených krajkou, dnes se nosí 5-7. Kordulka je barevná, brokátová, stárky dnes na Svatodušních slavnostech nosí brokátovou i zástěru. Koncem 2.třetiny 19.století přestává být sestava s rukávci považována za dostatečně slušnou pro vdané ženy a ženy nad 25-30 let a považuje se za oblečení pro mládež k tanci. Vdané ženy začaly nosit upjatý kabátek ke krku – kacabaju, později střihově jednodušší jupku. Nejhonosnější kroj nosily nevěsty, který byl celý z hedvábí. V 19.století byl kroj rozdělen i podle sociálního statusu, rozlišoval se mj i kroj selský a řemeslnický. Dnes se nosí pouze slavnostní kroj selských svobodných děvčat s rukávci (nejen) na Svatodušních slavnostech, k této variantě se nosí bílý, červeně vyšívaný kapesník v pase a kroj pro vdané ženy s jednobarevným kabátkem a sukní stejné barvy. Tyto slavnosti dnes pořádá národopisný soubor Podskalák. Na slavnostech bývá i vystoupení královniček a dívky představující krále s králkou mají na sobě honosnější kroje, sametovou sukni plyšku , ve vlasech bohatou ozdobu z umělého kvítí a nenosí půlku. Pro účely méně slavnostních vystoupení Podskaláku byly pořízeny i všední kroje, aby se neničily slavnostní kroje tzv. „bíláky“ Muži odložili selský kroj, jehož součástí byly žluté kožené kalhoty s délkou pod kolena, brzo po zrušení poddanství, které proběhlo v r. 1848. Sedláci nebyli z poddanství vyvázáni automaticky, ale dostali možnost se vykoupit. Cena byla stanovena, tak aby byla splatitelná, navíc rozdělena do několikaletého splátkového kalendáře. Sedláci, kteří již byly svobodní odkládali kroj, neboť, jak píše PhDr.Ludvíková ve své publikaci „ Kroj brněnského venkova“ kroj byl považován za symbol podřízeného postavení sedláků vůči vrchnosti. Nově nabytá svoboda znamenala i možnost pracovat v brněnských továrnách, čehož využívali zejména ti chudší. Aby splynuli s novým kolektivem, začali se pracovníci z venkova oblékat do městských šatů a tuto módu pak zavedli v domovských obcích, odkud se šířila dále. Napřed se žluté kožené kalhoty barvily na černo, poté se začali nosit dlouhé černé látkové kalhoty a to i do vysokých bot. Na historických fotografiích mají někdy stárci kalhoty bílé. Tato móda je dozvukem inspirace uniformami francouzských vojáků za napoleonských válek Dlouho se dotrhávala tmavomodrá vesta. Dnes se nosí vesta tmavě modrá až černá, u příležitosti Národopisné výstavy českoslovanské se zavedlo zelenožluté vyšívání na vestu a červené vyšíváni na košili. V období po 1.světové válce a vzniku Československa se klobouk svobodných stárků začal zdobit trikolórou. Ke kroji svobodných stárků na Svatodušních slavnostech dnes patří i bílý červeně vyšívaný kapesník, připnutý v pase.
Zdroj.www.podskalak.cz, wikipedie, kniha Kroj brněnského venkova od PhDr. M.Ludvíkové